nettle time

8. listopadu 2015 v 2:15 | m
pocity v hlavě jsou jako děti - za volant je posadit nemůžeš, ale do kufru je taky nedáš.
ovlivňujou všechno a lidem je z toho úzko, protože už dětma nejsou, ale asi jsme kdysi dávno všichni dětma byli a jsme nešťastný z toho, že už jima nejsme, protože bublifuk je pro ně to, co pro nás.. jak ta věta končí?

ano, většinu času tady svádím nihilní bitvy sama se sebou. taky mi pod ruku někdy až příliš geniálně, což mě děsí, vleze nějakej track a text je třeba právě o tom, jak něco leze přímo do rukou a něco vůbec ne, takže to vlastně na světlo patří a měl by se sdílet. přidávám divný fotky, na kterých nevypadám hezky, protože nemám fešný obličej ani katalogovej tvar postavy, brýle co miluju mi dělají debilní hlavu, a tak dál. ale je zvláštní, že poprvé v životě je mi to jedno až dneska, resp. teďka, resp. odteď. za tenhle rok jsou to spíš jenom zasraný fotky z nemocnice, do který mě prostě jednou přivezli, ale z ní vezli pod tenkym prostěradlem a bez vakuovky už někoho úplně jinýho. nezažívám zajímavý věci kromě jednorázový volkswagen akce, občasný kocoviny a sporadickejch výletů do přírody, protože proč bych dělala něco tak primitivního, jako dělat si radost třeba tím, že bych šla do divadla, kam mě můj kluk nebere, protože žádnýho nemám.

v jedný vteřině jsem bojovník, v druhý chci bejt navždy schovaná pod peřinou a už zpod ní nikdy nevylézt, ve třetí mám starost o všechny a všechno. ale v tý úplně poslední vteřině myslím na svý já, co se tam uvnitř tak moc trápí, že už ani nic neříká.. dost dlouhou dobu. kdy to začalo bejt tak nesnesitelný? každý ráno do práce, ale ještě předtim do chladný listopadový koupelny, ve který když nemáš zrcadlo, jsi automaticky šťastnější hned zkraje dne o minimálně padesát procent; bohužel ho mám.

třeba jo, může se stát, že i v pětadvaceti máte největší radost z první kopečkový zmrzliny roku, ale úsměv přejde, když se přijde na to, že to bylo někdy v září nebo co. může se taky dost dobře stát, že máte dost radost z tak pitomýho filmu jako je asterix a obelix, po letech i asterix a obelix dvojka, jenže úsměv zmrzne, když se přijde na to, že doporučovat ho ostatním je nesmysl, protože to vůbec, ale vůbec nikoho nezajímá.

a kolotoč - co se spíš motá v dost čtvercovym zahradním labyrintu, protože ten je v každym druhym díle simpsnů, v harrym potterovi, v hororu, pohádce, scifi i ve zprávách - to když se tam někdo ztratí a nikoho z tn.cz nenapadne jít se tam podívat, ale určitě je napadne o tom hodinu mluvit a pouštět dramatický výstupy - ten patří na pouť a ne do mýho života, sakra! každej přece ví, že se mi z řetízáku točí hlava!

má to bejt pohoda, nemáme mít hlad, chovat se k sobě slušně a především si pomáhat na základě nejzákladnějšího instiktu, co kdy visel ve vzduchu už dávno před uprchlíkama a nezdravýma uzeninama. jenže není.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama