na automatiku nevěřte.

12. listopadu 2013 v 22:04 | m
kurzor mi tu bliká do ksichtu a říká jako joo, děfko, co se divíš, přesně podle objednávky.
kurzor mi vyblikává do mozku díry velký jako oceány, kde se nedá hnout, kam jít, jenom dolů.

černou nulu dávám uvnitř za jedničku. morgan se tam děje na baru se zvířetem a pak to končí me2 a desítkovou pusou, kterou nepřebije za živý myšky nic. a přesně v tu chvíli, kdy jsme ho vypili, jsme měli vědět, jak to skončí. že to skončí, že z ahojkodvojko budou tak nanejvejš hraví kamarádi .. (i'd rather be lonely than be on your side).

černej puntík dávám tý myškaholce-pacientce. tý s tim pankem depresákovin level osm a půl a níž, která se nechala vyloženym smutkem vyložit do kompletní plejády sraček na sebe vzájemně pasujících, nabalujících a opakovatelně neopakovala to, co jí bylo vřele doporučováno. recidivo vypadni!

černý vykřičník před i za a hlavně pro myškupětletago, ze všech vnitřků jsem měla tenhle nejradši. držet se za jízdy, za zuby, za nehty, kterou už si nikdy nezopakuju a žádný dveře druhých pokusů se otevírat nebudou a žádnejma druhejma oknama se nebude lézt dovnitř. that's the way it is.

šílený, že takovýhle pekelný sračky se vrací ve smyčkách jako bumerangy, který když odhazuješ, jsou ukrytý v prázdných pravdomluvných sklenicích, který když necháš při odchodu na stole tak předpokládáš nějak jako úplně automaticky, že zmizí. že je někdo umyje, dá do poličky a další den se do nich budou lejt zas jiný sračky jinejch pekel jinejch lidí.

na automatiku nevěřte.


and even if it hurts
leave the rest unspoken
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama