svět hnusně míněných náznaků

1. března 2009 v 3:10 | m_yš |  i know, it's so bad
| podlehla sem mylné představě, že mě konečně jeden bere takovou jaká jsem, a když řeknu "netahej mě za nos", tak tahat nebude. v praxi D. ale když mi včera B. řekl, že D. už prakticky s nějakou chodí, nevěděla jsem jestli se mam dřív začít smát nebo hystericky brečet. neudělala sem ani jedno, zmohla jsem se jenom na stop and stare. dvacet vteřin na to jsem potkala svýho pseudoex, ChPP, mýho prvního a byla jsem tak nechutně a vlezle upřímná, že si málem vylil pivo a nestačil se divit. jenom tak stál deset čísel naproti mě a zíral. galantně jsem ho už napodesátý vyslala do různejch končin a prohlásila, že mě sere. a on se tak usmál a pochopili sme, že sme za to vlastně oba rádi. když odcházel, chytil mě za ruku a řek, že to, jaká jsem, ho neskutečně vytáčí a nikdy neví, jak se má chovat, ale nebejt taková, už mě dávno přestal poslouchat. nic víc, nic míň. |

 


Komentáře

1 k k | 1. března 2009 v 9:47 | Reagovat

to mě mrzí :'(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama