nebyla jsem v mezidobí spacím na nějaký plastice vnitřních - možná i vnějších orgánů - neorgánů? jinak to smysl nedává..

žlutý lásky ještě nejsou pokřtěný, cigarety mi pořád chutnaj, jsem přejeděná předezinkovanýho domáckýho cézara a bagety, stopař mě bere na procházky galaxií, dlouho jsem nebyla dávat krev a proto je teď zřejmě moje nová velká kamarádka, mulťáky nejsou co bejvaly, první společná bigdealudálost s kopečkovou čokoládovou, dáváme s hešbejb přednost radám zkušených prodavaček, netančim, stejská se mi po puškách, pořád piju malinovku za šestnáct peněz v tom černym zlym sklepě.. s vodkou, nenávidim svou práci, těšim se nad přehradu, divný věci se dějou mejm vlasům, pešci ještě nevymřeli, čekam na zvrat v got, zapoměla jsem schopnost sčítat, kopu cosmopolitan na ex:), tělo si dělá co chce, dostaneme lednici, chybí mi pár součástek na to be free, růžová děfka everywhere, chybí mi žižkov.. a teď.. aaaaa, jsem zbytek zapoměla. du si zapálit.

a jestli zejtra zapomenu vyzvednout lístky do divadla.. tak jsou špatně postavený planety.

.. and it's peaceful in the deep

vzpominky platí, ikdyž nás jen matně hřejí a nic nikam nepousovají. jsou to ale pořád šmouhy, zamazaný mazanice do zmatenýho rozmazanýho minulýho života, což pro svět znamená.. že je to ukrytý v nenavrátný pasti, na kterou nemá nikdo otvírák. a to je velice správně. možná ne - vždyť přece jsou některý vzácně krásný a proto by se mohly opakovat ve smyčkách jednou za čas, aby se stihlo ocenit, že život není vyloženě jen tragická zkušenost. ale kolik takovejch je na skladě? okraje takovejch nejsou pod nánosem prachu z růžovejch brejlí ani vidět a nad nima se štosí kupa pešků, který jsou uložený sice navrchu, ale hluboko.. a když z tohohle pekla záludnejch založenejch složek obsahujících jenom zklamání a jednou za tisíc let pololhací úsměv vzniká ve stejnou chvíli přítomnost i budoucnost, není čas ztrácet čas nad tím, že to je vždycky jen na jeden pokus a ve spirálách se to vrací do mrtvýho bodu.. kde je teď všechen ten přehršel snahy rozhodovat se správně?

pozoruju z povzdálí.

začínam mít takový mírný podezření, že těch mínus dvacetšestkorundvacetdevěthaléřů na mě vražedně zírá srkz pofidérně dost červený číslice jako obří kopí, který vzápětí trčí z prostředka mý hlavy jako trofej všech mejch nijakejch pokusů dostat se k tomu poznání, jak bejt useful. furt mě ale napadaj jenom ty, co končí less, a mě je to z toho šoufl hlavně tam, kde to není ani full ani empty ani napůl.

(... známky primitivního humoru. ten člověk ví něco o ironii, satiře a imitaci. možná, že s trochou péče by zvládl i jednoduché úkoly..)

rameno správnýho zvířete nakonec funguje jako to nejlepší antidepresivum.

ladies and gentlemen, porucha není na vašem přijímači - a proto, že je moje pověst blogerky tak nějak zapomenutá, přikročíme k radikálnějším metodám, jak to tady zachránit...

pro tentokrát bych chtěla podotknout, že žižkov je nádherný vesmír - asi tím, jak je unikátně obyčejnej. dva tejdny starý a některý živý a některý už dobře zaprášený flashbacky. a kdo chce punk, kdo pusu, kdo punk, kdo pusu, kdo punk, kdo pusu, kdo punk, kdo pusu..? /dáš mi punk za pusu?/ .. nikdo a všichni nebo jen my a jsme to vůbec my? a už jsem se zmínila o "mam ti říct, že je punk, ale ve skutečnosti to není punk"? to byl prosímpěkně fiktivní monolog xD ... a taky jsme dospěli k poznání, že jsme alkoovce.. (?) alkokozy! ka-lí-me-e-e! :) do sadůů tě dostanůů.. na maliny nebo brambor? dyť je v tom obojí! :D aneb následný zpoloviny dyzlajk :DD unikli jsme také útoku vraždících rothmansek, ale zvíře neuniklo pivní režný... :) (jako facka do tváře xD) je v tom cítit zmatenost? měla by. postrádáte smysl? to je dobře. líp už to totiž neumim.

... parník vznáší se v 13.23 ve sklepě ..

přes věci, přes který se dostat je těžký, to až tak hc není a dokonce je to i milý. ale jinak je to pěkná dřina, a kdo tvrdí, že ne, má ty růžový brejle na nose nasazený moc dlouho.

tak co článek? ještě máte chuť žít? vim, že to vyznívá těžkopádně, a taky že to postrádá cokoliv líbivě čtivýho, ale řekněme se to na rovinu - vlezte mi na záda! bohužel, bohudík.. drobná paralela by tu byla..

jako jo no

jeden článek měsíčně? dělam si srandu? jsem hrozná!

která kočička sedí v sobotu večer sama doma u počítače a je jí nedefinovatelně?

nejhorší na tom je, že jsem to nečekala. to, že mi bude líto, že tu není se mnou ani to, že bych se někdy dožila toho, že mi to bude líto. tyvole kurva doprdele rok, náš společnej rok.

všechny další výročí budu zase cynická, slibuju . *

kde to konci a kde zacina a kde jsem ted ja uz se vubec nepoznavam jako bych byla prach na starym magnetaku kterej nikdo nezapina protoze maji vsichni cedecka nebo empetrojky nebo co ja vim a me je to tak strasne lito ze uz nikdo neoceni kazetu kde je ta paska a ma porad co rict a jo asi je jina ale asi jsem nejak socialne nepouzitelna do tyhle hudebni interakce kde jde jen o party a poukr nebo co ja vim a komu je co do toho me se asi nejmin co tak teda fajn to vsechno beru a nezajima me uz nic krome par dulezitejch veci ktery vim ze fungujou dobre a par veci ktery fungovat zacnou jen kdyz ja budu chtit a to si piste ze budu protoze nebudu marnit ani sekundu na vsechny ty evy a vasky a idioty a koncim se starosti o svet vzdyt on me vlastne nikdy nemel rad a pastelky jako tema tydne muze vymyslet jenom tenhle server tak jak mam mit pocit ze tohle funguje nejakym primerenym systemem nechci to chapat a prsty mi navzdy budou smrdet od cigaret ale zrejme mi jednou prestane vadit libat se rano bez vycistenejch zubu protoze je to proste jedno oni ty zuby jsou stejne porad bily jako vsechno jako vsechno co ja mam cerny a dlazdice nebo lino nebo jezek hůů cares kun pobezi dokud bude moct

smazaly se mi 2/3 článku, co jsem před chvílí napsala. seru na to.

asi bych toho měla nechat.

ikdyž to byla jediná věc, co zbyla, co dávala ještě smysl.

těšim se na ráno.

chtělo by to změnu. a přestat se dívat na fotky, který stejně dávají větší smysl než ty současný.. ikdyž je to vlastně pořádnej paradox / paranoia is distressin' / .. a kdo se těší ze života? ten, co toho prožil strašně málo a skoro nic necejtil a neví, jestli se má vůbec těšit na něco co je anebo možná není a dál za obzor nebo ten, o kterym se všeobecně ví, že jeho život zaněcostojí ? to je jako všem pořád říkat, že nepiju kafe .. a víte co? teď toho chci nějak moc. tak radši nebudu chtít nic. čau.

////